Josef Pazourek
Žiji v Brně ale jsem taktéž patriotem Jeseníků. Brno mám rád jako rodné město, v Jeseníkách mám své srdce a rád se s Vámi o jejich krásy podělím. Mimo to mě zajímá vše, co se kolem mě děje.
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1353x
Josef Pazourek
A zase ta zatracená církev!
Na můj minulý článek o církvi (Červený hadr dráždí býka) se rozvinula určitá diskuze, z níž tady teď přepíši jednu ukázkovou reakci typického českého člověka: "Před půl rokem jsem byl na pohřbu přítele, protože si jeho příbuzní přáli církevní obřad. U oltáře ministroval kostelník, který pak v průběhu mše obešel lidi v kostele s kasičkou s žádostí o příspěvek. Ze mše jsem odcházel doslova zhnusen" Potud citace jednoho pána, jehož názor respektuji a jsem rád, že ho tu sdělil, protože přesně vystihuje pohled Čecha, který jednou za dlouhý čas přijde do kostela a nestačí se divit jak je ta církev odporná.
Josef Pazourek
Církev. Červený hadr dráždí býka.
Sestra mojí ženy mě pozvala na biřmování svého syna Adama. Měl jsem důležitou úlohu: byl jsem biřmovacím kmotrem na východním Slovensku. Biřmování prováděl biskup, který přijel v černém bavoráku (já jsem ho neviděl, vycházím jen z toho co jsem slyšel). A protože biskup má předepsaný honosný obřadní oděv, v kombinaci s vozem vyšší kategorie vyvolal poprask u hostů ze západních končin již už více sekulárního Slovenska a u hostů z tradičně bezvěrecké České Republiky. Nikdo se neptal na to, zda vůz pravděpodobně nepochází z Německa jako dar, přestože němci obnovili stovky kostelů a klášterů po celém bývalém Československu a rozdali farám spousty aut. Prostě církev, bavorák, ornáty, peníze, restituce.... a už běžný český člověk vidí rudě! Následující čtení mi asi moc karmy nepřinese, ale chci se s Vámi podělit o věci tak, jak je upřímně vidím.
Josef Pazourek
Za komunistů bylo líp.
Tuto větu asi slyšel každý. Buď v hospodě, nebo jinde na veřejnosti nebo v soukromí, ale nejvíc mě zaráží to, že ji říkají i lidé, o kterých si myslím, že jsou vysoce inteligentní a disponují i určitou životní moudrostí. Proč bylo za totalitního režimu líp? Každý měl práci, sociální jistoty.... a co ještě? Prý nebyla taková kriminalita... a tak celkově!
Josef Pazourek
Být normální je dnes velká diskriminace
Bezohledu na to, zda jsem nebo nejsem věřící, volil jsem do Evropského parlamentu lidovce. Protože většinu našich občanů Evropské volby nezajímají a svojí volební (ne-)účastí trháme Evropské rekordy, málokdo si uvědomuje, jak bude vypadat svět, který se nám, prostřednictvím volených orgánů EU nepozorovaně vplíží do našich životů. Ano, nejde přímo o sociální dávky, nebo o minimální mzdu, kterou si zatím určujeme sami, ani o státní rozpočet a výdaje do jednotlivých oblastí, pokud ovšem nepřekročíme stanovený rámec daný Evropskou Unií. Tady totiž konkrétně jde například o věc, která mě děsí svojí netolerantní agresí a která se při tom tváří jako něco moc milého a humánního a tím i modeního: Jmenuje se to například GENDER IDEOLOGIE (ale mám na mysli rovnost všech sexuálních identit).
Josef Pazourek
V Pradědově říší divů...
Někdy si člověk říká, jestli se mu něco nezdá.. a o to zajímavější je, když se mu to doopravdy nezdá. Když jedete ze Šternberku na Rýmařov, míjíte odbočku na obec Jiříkov, kde se nachází Pradědova Galerie. Jednoho mlhavého zimního dne jsme si tam zašli s tím, co že to ta galerie vlastně je. A tam na obrovské ploše několika hektarů, hned vedle dančí obory se rozprostírá zvláštní svět, který Vás pohltí a najednou jste mimo čas a prostor (možná ten pocit umocnilo zimní sychravé počasí a brzy přicházející šero). Najednou jsme byli v Bethlémě, kousek od Ježíška, nebo v pohádkovém lese, brzy jsme prožívali historické momenty našeho národa a nebo poslední večeři Páně.... A to nemluvím o vedle stojícím kostelíku, ve kterém skutečně létají- a tím myslím skutečně fyzicky- andělé.... A kdo to má na svěddomí? Ani se nechce věřit, že to je dílo jednoho člověka: Řezbáře Halouzky (to jméno není přezdívka). Sochy v životní a někdy výrazně nadživotní velikosti mi nutkají otázku, jak je možné toto vše za jeden lidský život zvládnout? To snad musel dělat celý řezbářský rod! Při procházce touto Galerií je Vám jasno: ano, tak musí vypadat království laskavého a moudrého Praděda....zde v Jeseníkách!
Josef Pazourek
Sluncem zalité, zimou milované....
Podzim je teprve za dveřmi, zima ještě daleko, a v některých supermarketech už zcela nepochopitelně vyskakuje na regálech Santa... Santa Claus, nebo co to je...., rozhodně ne český Mikuláš, ten ještě spí... Marketingová logika je neúprosná a působí na podprahové pudy. Kdybych byl škodolibý, řekl bych, že to spíš vypadá, že ho (Santu) zapoměli sklidit z loňska. Mě to teda k vánočním nákupům zatím vůbec nerajcuje. A když můžou obchodníci prudit k vánočním nákupům ještě skoro v létě, tak v tomto článku naprotest vytahuju ze zimy to hezčí.... aby se člověk uklidnil a pookřál, aby se potěšil a neřešil jen co musí koupit a stihnout...aby též trochu porozjímal.... Snad Vám k tomu pomůžou mé fotky z povánočních Jeseníků... (schválně povánočních- jsem totiž před supermarkety o krok napřed!)
Josef Pazourek
Zákazník je spratek, kterého je třeba vychovat. Díl druhý.
Včera jsem zveřejnil článek, který se kriticky vymezil k jednomu pražskému hotelu. Samotný článek jsem psal v trochu naštvané náladě, byl krátký a úderný a po jeho napsání pro mě celá záležitost skončila, neboť jsem si ulevil od hněvu a o to mi šlo. Poté se však v diskusi k mému překvapení rozvířila debata, která byla a je zajímavější, než celý článek (a je též mnohem delší než článek samotný). Do debaty jsem nijak nezasahoval, protože se mi mimo jiné i líbilo, jakým směrem se vyvíjí a byl jsem rád, že ji neusměrňuji svými poznámkami. Všem aktérům debaty děkuji. Na každém názoru je kus pravdy. A teď k věci:
Josef Pazourek
Zákazník je spratek, kterého je třeba vychovat
Zde Vám předkládám doslovný popis telefonního rozhovoru mezi recepční hotelu City Club Prague sídlícím na Sokolské 8 v Praze a mnou. Musím říct, že po telefonátu jsem chvíli nehybně seděl na židli a měl jsem vykulené oči jak čočka.
Josef Pazourek
Tajemství míst, která už nejsou
Když jsem poprvé navštívil Červený Důl, malou osadu spadající pod obec Uhelnou, pocítil jsem takový jakoby závan tajemna, nebo něčeho co se těžko popisuje. Staré sudetské chalupy, rozmístněné v patřičné vzdálenosti od sebe v údolí, ze kterého dýchal klid a pokoj a starobylé německé ovocné stromy při domech vyvolávají dojem, že zde vládne jiná doba. Auto tu pořádně nevyjede, protože cesta je jen štěrková a místy kamenitá, mobil zde ztrácí signál a hluk a neklid zůstávají někde dole, pod horami. Hned Vás napadne: Kdo tady ty staré stromy sadil? Co jsou to za odrůdy? Jak to, že v některých místech lze v trávě vidět mizející základy domů.... Kdo tu žil a jak? A rázem jste celí zvědaví, jaké že to dějiny vysí nad krajem, jaká historie dýchá z Vaší chalupy... A ta všudepřítomná historie na Vás čeká nejen okolo, když se po ní díváte, ale také na Vás vyskočí i tehdy, když o ni nemáte vůbec zájem. Kamarád ke kterému sem jezdím mi vyprávěl, jak v roce 2009 přišla do Rychlebských hor povodeň. Tehdy nešlo o rozlití nějakého potoka, ale o tak prudký déšť v krátkém čase, že se valil ze strání jak velká rozvodněná voda, neboť zem ani louky nebyly schopny ho v takovém množství pojmout a ta velká voda ze strání strhla před jeho domem cestu. Viděl to na vlastní oči. Jaké překvapení bylo, když pod cestou byla ještě jedna cesta, kamenná, vybudovaná v době sudet Němci. Korunu tomu nasadili dvá němečtí turisté, kteří nějaký ten den po bouřce šli kolem: Co Němec postaví, to vydrží navěky! tvrdili kamarádovi, který je potkal před chalupou, když odklízel škody (trochu to parafrázuje tisíciletou říši, ale nechci zde tahat politiku). S kamarádem jsme se vypravili po červené značce přes Nové Vilémovice do úchvatného údolí, kterému se říká Hraničky. Kromě toho, že nás po cestě napadla kráva, jejíž tele jsme se snažili pohladit, zažili jsme to, čemu se říká absolutní ticho... Takové ticho, že slyšíte vlastní krev... Údolí se nořilo do večerního šera a vršky hor, které ho lemovaly svítily ostře oranžově, tak jak je může jen zapadající slunce obarvit. A to absolutní ticho přerušil svým skřekem jen krkavec.... A teď si představte, že tady všude, v celém údolí stála německá prosperující vesnice, kostel, domy, řemeslníci, pastevci a sedláci..., zvláštní pieta za zcela zaniklou vesnici, která byla po odsunu sudetských němců (říkávám našich němců), komunistickou armádou srovnána se zemí, někdy v padesátých letech. Základy domů jsou vidět stále dobře... Pocit, který člověk má z nějakého zážitku, se dá těžko vyprávět, chce to prožít a tak proto jsem vybral pár podzimních trochu dušičkových fotek , které mohou mít lepší vypovídací schopnost než slova.......
Josef Pazourek
Tady se léčí prezidenti
Léčil se tu pan prezident Havel, je tu nejčistší vzduch ve střední Evropě, psalo se o ní i v prestižních New York Times....... místo, které se jmenuje Karlova Studánka je jesenický fenomén, který v Česku nemá obdoby. Bez spousty slov, raději pár fotek.....
Josef Pazourek
Divokým dolem k alpským pastvinám (cesta 3.)
Pro ty, kteří si chtějí dát do těla, mám v rukávu tuto nádhernou tůru. Uvidíte vodopády, vyhlídky, projdete územím překrásných horských luk, zhubnete (cesta je trochu náročnější) a načerpáte psychickou energii minimálně na další týden dopředu. Ale protože velká část cesty vede po hlavním jesenickém hřebeni, bylo by dobré si dopředu zjistit počasí. Mohlo by se totiž stát, že kvůli mlze se připravíte o nádherné výhledy....
Josef Pazourek
Jsem důležitý
Báseň reagující na jednoho účastníka silničního provozu z dnešního rána. A taky na dva účastníky z rána včerejšího.... ale možná v tom poznáte i jiné bosy nejen ze silnic....
Josef Pazourek
Láska vítězí nad Rusnokem a Zemanovitostí
Znáte to, nedělní poledne, pohodička po obědě, televize v kuchyni valí do éteru Otázky Václava Moravce a zrovna když to začíná být zajímavé a pan premiér Rusnok je právě na pekáči, moje nejmilejší žena (původem ze Slovenska) zavelí: Josefek, eště si nedorobil tu komodu, kedy ju dorobíš? No dobře dobře, však času dost, brumlám lenivě abych to nějak zamluvil a vzápětí slyším: Josefek choť mi pomoct, nechala som karton s mliekom v autě, dones ho prosím ťa.... Je mi jasné, že co nevidět přiletí další nevinná věta, která mě vytrhne z nábožného sledování politického dění v naší zemi. No tak jdu pro mléko (lepší než skládat komodu) a když se vracím slyším už jen přání pěkné neděle z úst pana premiéra.... Takže tuto neděli zase nic... říkám si zklamaně, jako by mi uletěli včely. Tak se to opakuje s různými obměnami každou neděli nebo i všední den vždy tehdy, když běží v televizi politická debata a ve mě roste frustrace, že mi stále něco uniká. Vpodstatě se dá říct, že vždycky ta moje Láska (manželka) zvítězí - nad v poslední době častěji a častěji vystupujícím panem premiérem Rusnokem. No a to je vlastně strašně dobrá zpráva, chápete? LÁSKA VÍTĚZÍ NAD RUSNOKEM. Ono to vypadá, jako nic neříkající sdělení ale věřte mi, že to není vůbec samozřejmost. Tak například by mohlo nastat toto:
Josef Pazourek
Tolik talentu nazmar (pro Balvína)
Tento článek píšu s vědomím, že si o mě řeknete, že jsem blbec. Na druhou stranu mě hřeje pocit, že tím možná někomu pomůžu- pravděpodobně jinému blbci. A teď, co se vlastně stalo? Jedu si takto z Karlovy Studánky směrem na Šumperk a vidím, že u cesty na mě mává jakýsi zoufalec. Vystrašen jeho strhaným výrazem zastavuji a ptám se: co se Vám stalo? Vezmu muže do vozu a pokračuji dál a poslouchám jeho nešťastný příběh. Popisuje mi, že jako kamioňák zastavil na odpočivadle v Polsku, někde u Nisy, nebo Opole, nevím už přesně a hodlal po svačině natankovat. Prý vedle něho přijel jiný kamión, od Michalovců, šofér na něj zaklepal a poprosil o jídlo, že mu došly peníze. A tento můj nešťastný stopař se s ním podělil o jídlo, kávu, potykali si a až Michalovčan odešel, on zjistil, že ho obral o všechny peníze. Protože neměl jak natankovat a nejen proto, zavolal policii, sepsali protokol za pomoci překladatele, a on teď jede shánět peníze ke kamarádovi do Velkých Losin, jede stopem a musí se rychle vrátit, protože má v kamionu postiženou vnučku, která je po obrně a je tam sama, bez jídla a pití. Plakal a naříkal, hlavně proto, že tam ta vnučka na něj čeká. Pak mi popisoval, jak dlouho splácel leasing než mohl celý kamion splatit a že už toho cestování má dost a těší se do důchodu. A že se mu už vede celkem dobře. Dojeli jsme do Losin, on vběhl do obchodu u kostela a ptal se na kamaráda Miloše Jandu, protože si už přesně nepamatoval, kde bydlí. Tam se dozvěděl, že se pan Janda odstěhoval asi před dvěma roky. No katastrofa. Pepíčku, říká mi v slzách, co si jen počnu, ona tam na mě čeká!! (Mezitím jsme si totiž začali tykat a vykouřili spolu aspoň osm cigaret). Karlíku, neboj nějak to uděláme! A KOLIK ŽE TO TEDA POTŘEBUJEŠ? No abych to zkrátil: odjížděl autobusem zpátky do Polska, ke svému kamionu a postižené vnučce s mými třemi tisícemi v kapse. A já zase odjížděl do.... no tam, kam jsem jel, s pocitem, jak jsem zase pomohl potřebnýmu. V mojí kapse jsem měl opsané iniciály z jeho občanky: Karel Pitron, Hranice na Moravě, Pernštejnské Náměstí 1. Vždyť to říkám, férový chlap! Ukázal občanku, dal mi číslo mobilu, fotka na občance taky seděla... tak jakýpak pochybnosti... A v uších mi znělo: Pepíčku, ty poznáš, komus pomohl. Ve středu ti zabalím slivovičku, pravou moravskou, né abys ji vypil naráz a pošlu Ti ty tři tisíce zpět a víš co- pošlu ti čtyři. Né Karliku, vraťíš mi jen tři, nechci vydělávat na cizím neštěstí...Né Pepiku jak jsem řekl: pošlu čtyři! Poznáš komus pomohl.... A teď, když laskavý čtenář už opravdu větří, že je tady někdo blbec, zkusím položit otázku: Jestlipak víte, jakou adresu má radnice v Hranicích na Moravě? Že by náhodou, Pernštejnské náměstí 1 ? A kterýpak bezdomovec je tam zaregistrován? Že by Karlik? Ojojoj Pepiku, Pepiku.... V životě jsem nepotkal tak úžasného herce. Proč pro pána krále je tento umělec bezdomovcem? Proč nechodí na konkurzy do divadel? Balvíne, ty ani netušíš jací talenti pobíhají po republice. A pak že je kultura v krizi. Ani náhodou! Umění a kultura kvete a je v nebývalém rozmachu. Já bych v podstatě mohl říct, že je mi ctí, že jsem mohl za soukromé představení dát tomuto Herci honorář! Je vidět, že v naší republice to není vůbec špatný. Myslím si, že tak kulturní národ, jako jsme my, Češi těžko najdete.
Josef Pazourek
Jak se zbavit mrtvoly
Velmi se omlouvám za téma, ze kterého slabší povahy nebudou mít dobré zažívání, ale koneckonců ono to téma popravdě pro slabší povahy taky není. A vy otrlejší, kteří pokračujete ve čtení dál, mi odpusťte tu přímočarost. Myslím si však, že možná právě tím někomu z Vás pomohu v rozhodování. Četl jsem totiž ve starých novinách článek (když jsem si jimi vycpával mokré boty pro lepší vysušení) jak nějaký zhrzený milenec zabil svou přítelkyni a přivázal k ní traverzu a shodil ji do rybníku. Ona pak nějakým způsobem vyplavala, protože se to lano přetrhlo. Vrah byl usvědčen a uvězněn. Vzhledem k tomu, jaký je dnes svět a co vše zlého se děje, začal jsem přemýšlet, jak těžké to ti vrazi vlastně mají. A právě tato moje úvaha by se mohla také jmenovat: Proč raději nevraždit. Vzhledem k tomu, že k danému tématu nemám žádné osobní zkušenosti a ani nic takového do budoucna zatím neplánuji, veškeré moje úvahy jsou ryze teoretické a tudíž je možné a řekl bych i vysoce pravděpodobné, že to ti zabijáci mají ještě složitější než si myslím. Tak například takoví rozpouštěči, kteří používají barely s kyselinou. My když jsme měli na vysoké škole nějaké chemické předměty, museli jsme absolvovat natolik důkladné bezpečnostní školení, že když jsme měli vkročit do laboratoře, nikdo z nás nechtěl překročit práh jako první a všichni jsme měli zelenou barvu v tvářích. A teď si představte, jak zručný musí rozpouštěč být, s jskou váhou manipuluje a kolik kyseliny používá. Kdepak, nějaké pipety! Nechtěl bych být v jeho kůži. A to nemluvím o předcházející přípravě a finančních nákladech k tomu potřebných. Nebo ten nebožák v úvodu, musel například sehnat těžkou traverzu, přemístit nepozorovaně tělo k vodě a to se nemohl nějak moc flákat, když jsou takové vedra. Jaký omyl by udělal, kdyby ten rybník byl chovný! Už na podzim by byl odhalen, hned při výlovu. V takové situaci, kdy člověk spěchá a nenachází se v příliš velké psychycké pohodě, nemá moc možností si zjistit, který rybník v jeho okrese bude určen k výlovu. Nebo takoví zabijáci-zedníci. Ti co tělo zazdí. Představte si, kolik to dá práce, zazdít někoho třeba ve sklepě. Většinou se vraždí pro peníze, takže lze předpokládat, že takový vrah nebydlí v novostavbě. Spíš typuji, že bydlí s maminkou na vesnici, je svobodný a domek, který obývají mají po prarodičích a zasluhoval by už opravu. A to je ono, zde je zakopaný pes (nebo spíš v tomto případě zazděná mrtvola)! Takový zabiják je při následné rekonstrukci domu celý nervózní, křičí na dělníky dodavatelské firmy, peskuje je za každou maličkost a neustále je hlídá.... To jsou nervy! Za dobu co se rekonstruuje jeho dům, zestárne aspoň o 10 let. Můj známý má stavební firmu, a mohl by o těchto týpcích povídat! Ten jich zažil! Ovšem, ne každý co si nechá opravit dům a přitom podezřele hlídá pracovníky, je vrah. Pozor! To by nebylo dobré, takhle špatně smýšlet o lidech. On jenom vrahem může být, to jsem tím chtěl říct. Takže zbytečně nedráždit. Ať to probereme z jakkékoliv stránky, myslím si, že je snadnější, ba spíše mnohem, mnohem snažší nevraždit. Vy, kteří něco takového plánujete, nebo o tom uvažujete třeba ze zloby, věřte, že takové odpuštění místo pomsty je pocit, pro který stojí za to i umřít
Josef Pazourek
To jsem já! Chvostoskok z Velkého Kotle! (cesta 2.)
Říkejte mi jak chcete, ale já budu Vaším průvodcem! Jsem po latinsky Jesenikia Filiformis a jak moje jméno napovídá, jsem objevený zde, v Jeseníčkách! Nikde jinde mě vědci nepoznali , až tady, ve Velkém kotli! A to proto, že celé území Velkého kotle, je neuvěřitelně bohaté na přírodní podmínky, flóru a faunu. Území vzniklo působením ledovce a ve svých horních partiích je vystaveno až velehorskému klimatu i přesto, že je ve výšce jen něco málo pod 1400 m.n.m. Takže tak sebevědomě nabádá tento maličký chvostoskok (skákající malý hmyz) ke čtení provádějících tabulí po naučné stezce Velký Kotel. A je o čem číst? Stojí to za to vidět? Stojí! Já jsem vyšel po modré z Karlova pod Pradědem, podél řeky Moravice, která pramení právě ve Velkém Kotli a rozděluje Jeseníky na Moravskou a Slezskou část, kdysi byla hraniční řekou. V lese je spousta pramínků a studánek, takže když zapomenete vodu, nic se neděje, je kde pít a zdarma! Myslím že luxusní minerálky Evian by vyschly závistí nad tou chutí. Ovšem, zda je voda pitná, nikde nepíšou, což je na horách běžné. Stoupal jsem a stoupal, minul cedule s varováním, že se jedná o lavinové území kde je vstup zakázán a informace o tom jsem si uložil do hlavy pro zimní sezónu. Na začátku Velkého kotle mě příjemně překvapil přístřešek, který měl vyhlídkovou část s lavičkou, kde jste se mohli fantasticky kochat výhledem do celého Kotle. Poblíž vyhlídky jsem vzdal úctu obětem hor, které tam mají vzpomínkové kříže a pokračoval dál nahoru. Kdo má oči, nechť vidí, veškeré informace které ho navádí na co koukat, jsou na průvodních cedulích a chvostoskok provádět umí! Moc pěkná tůra pak končí nad Velkým Kotlem, kde jsem pokračoval po žluté zpátky do Karlova.//////// Popis cesty: Start Karlov pod Pradědem, modrá značka (naučná ztezka Velká Kotlina)- stále modrá-Velký Kotel nástup-modrá-Nad Velkým Kotlem. Délka trasy 7km, převýšení 650m, doba výstupu 1h45min. (Pozor, popis trasy nezahrnuje sestup zpátky, ten doporučuji zase pro změnu po žluté značce).////////// PS: Co se týče pití ze studánek: mám různé zkušenosti, jednou jsem pil v Krkonoších z potůčku, který jak jsem pak zjistil, tekl od Luční boudy a zřejmě do něj pouštěli odpad nebo do něj pouštěly odpad zvířátka, jelikož jsem pak dopadl velmi zle a nerad na to vzpomínám a nerad bych o tom psal, v takovém případě les velký komfort nenabízí! Na to pamatujte.
Josef Pazourek
Jesenicko - Rychlebská fotogalerie: trocha zimy by dnes "bodlo"
Rád bych se s Vámi podělil o pár fotek, které dají nahlédnout do tajů a krás hor, které mám tak rád. Třeba Vás budou inspirovat k návštěvě, nebo Vás jen příjemně potěší pohled na zasněženou krajinu, která kontrastuje s dnešními vedry.
Josef Pazourek
Zimní momentky pro letní ochlazení.....
Pokud Vám opravdu vadí současná vedra, kdy rtuť teploměruje atakuje 39 stupňů ve stínu, snad se trochu ochladíte při těchto fotečkách........ Pozor na rýmů a chřipku !!!
Josef Pazourek
Divadlo nad Vernířovicemi (cesta 1.)
Dole ve vesnici, bylo opravdu horko. Musel jsem si sundat tričko a používat jej jako ručník. Vernířovice byly zalité letním sluncem, uprostřed obce kostelík, hezké sudetské chalupy okolo působily s modrou oblohou poněkud kýčovitě, přesně tak, jak to mám rád. Stoupal jsem lesem po žluté značce až k Čertově stěně. To už nebylo po slunci ani památky a drobně pršelo, tím pověstným "zahradnickým deštíkem", kdy skoro neprší, ale vše je dokonale mokré. Užil jsem si vyhlídky a dole jsem slyšel zlověstné hučení zřejmě divokého potoku Merty, nebo jeho přítoků. Hučel tak silně, že jsem pojal podezření, že někde tam v údolí bude i vodopád. Žlutá značka mne vedla dál, nahoru lesem, který byl plný kapradí a vypadal dost pohádkově, jakoby ho snad vysázeli ochránci přírodní rezervace. Celá plocha mezi stromy byla zarostena krásným velikým kapradím, nic jiného tam nerostlo, bylo tedy jasné, že Merta se o vodu bát nemusí. Po dalším stoupání jsem se otočil dozadu, směrem k údolí a uviděl jsem fantastické přírodní divadlo. Herci byly hory, slunce, mraky a pára. Údolí se měnilo podle množství paprsků slunce a mraků, až se člověku tajil dech. Po představení, které trvalo jen pár minut, jsem dostoupal k Jelení studánce na hlavním Jesenickém hřebeni, kde jsem se ocitl už ve zcela jiné roční době. Mlha byla hustá tak, že by se dala krájet a ani bunda mě vůbec nestačila, jaká byla zima. Takže dámy v lodičkách a sandáloví turisti, které lze v jeseníkách v létě potkat: věřte mi, jeseníky jsou, ale opravdu jsou hory a na ty se vyplatí být vybaven! Na sandálovou vycházku můžete například do Dolomit, tam je slunce a teplo i ve výšce tři tisíce metrů nad mořem! ///////Popis cesty: Start Vernířovice - žlutá značka, Čertova stěna (1075m.n.m.) vyhlídka - žlutá značka, Jelení studánka (1307m.n.m.). Délka trasy 6 km, převýšení 780m, doba chůze cca 1h.40.min. (popis nezahrnuje sestup!) ///////
| předchozí | 1 2 | další |
