Josef Pazourek
Žiji v Brně ale jsem taktéž patriotem Jeseníků. Brno mám rád jako rodné město, v Jeseníkách mám své srdce a rád se s Vámi o jejich krásy podělím. Mimo to mě zajímá vše, co se kolem mě děje.
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1353x
Josef Pazourek
Když dítě sleduje dobrý program....
Znáte to, člověk chce dítěti pustit něco pěkného, tak přepíná programy jeden za druhým a nic pořádného, poučného, zábavného a slušného nenajde.
Josef Pazourek
Za komunistů bylo líp.
Tuto větu asi slyšel každý. Buď v hospodě, nebo jinde na veřejnosti nebo v soukromí, ale nejvíc mě zaráží to, že ji říkají i lidé, o kterých si myslím, že jsou vysoce inteligentní a disponují i určitou životní moudrostí. Proč bylo za totalitního režimu líp? Každý měl práci, sociální jistoty.... a co ještě? Prý nebyla taková kriminalita... a tak celkově!
Josef Pazourek
Jsem důležitý
Báseň reagující na jednoho účastníka silničního provozu z dnešního rána. A taky na dva účastníky z rána včerejšího.... ale možná v tom poznáte i jiné bosy nejen ze silnic....
Josef Pazourek
Láska vítězí nad Rusnokem a Zemanovitostí
Znáte to, nedělní poledne, pohodička po obědě, televize v kuchyni valí do éteru Otázky Václava Moravce a zrovna když to začíná být zajímavé a pan premiér Rusnok je právě na pekáči, moje nejmilejší žena (původem ze Slovenska) zavelí: Josefek, eště si nedorobil tu komodu, kedy ju dorobíš? No dobře dobře, však času dost, brumlám lenivě abych to nějak zamluvil a vzápětí slyším: Josefek choť mi pomoct, nechala som karton s mliekom v autě, dones ho prosím ťa.... Je mi jasné, že co nevidět přiletí další nevinná věta, která mě vytrhne z nábožného sledování politického dění v naší zemi. No tak jdu pro mléko (lepší než skládat komodu) a když se vracím slyším už jen přání pěkné neděle z úst pana premiéra.... Takže tuto neděli zase nic... říkám si zklamaně, jako by mi uletěli včely. Tak se to opakuje s různými obměnami každou neděli nebo i všední den vždy tehdy, když běží v televizi politická debata a ve mě roste frustrace, že mi stále něco uniká. Vpodstatě se dá říct, že vždycky ta moje Láska (manželka) zvítězí - nad v poslední době častěji a častěji vystupujícím panem premiérem Rusnokem. No a to je vlastně strašně dobrá zpráva, chápete? LÁSKA VÍTĚZÍ NAD RUSNOKEM. Ono to vypadá, jako nic neříkající sdělení ale věřte mi, že to není vůbec samozřejmost. Tak například by mohlo nastat toto:
Josef Pazourek
Tolik talentu nazmar (pro Balvína)
Tento článek píšu s vědomím, že si o mě řeknete, že jsem blbec. Na druhou stranu mě hřeje pocit, že tím možná někomu pomůžu- pravděpodobně jinému blbci. A teď, co se vlastně stalo? Jedu si takto z Karlovy Studánky směrem na Šumperk a vidím, že u cesty na mě mává jakýsi zoufalec. Vystrašen jeho strhaným výrazem zastavuji a ptám se: co se Vám stalo? Vezmu muže do vozu a pokračuji dál a poslouchám jeho nešťastný příběh. Popisuje mi, že jako kamioňák zastavil na odpočivadle v Polsku, někde u Nisy, nebo Opole, nevím už přesně a hodlal po svačině natankovat. Prý vedle něho přijel jiný kamión, od Michalovců, šofér na něj zaklepal a poprosil o jídlo, že mu došly peníze. A tento můj nešťastný stopař se s ním podělil o jídlo, kávu, potykali si a až Michalovčan odešel, on zjistil, že ho obral o všechny peníze. Protože neměl jak natankovat a nejen proto, zavolal policii, sepsali protokol za pomoci překladatele, a on teď jede shánět peníze ke kamarádovi do Velkých Losin, jede stopem a musí se rychle vrátit, protože má v kamionu postiženou vnučku, která je po obrně a je tam sama, bez jídla a pití. Plakal a naříkal, hlavně proto, že tam ta vnučka na něj čeká. Pak mi popisoval, jak dlouho splácel leasing než mohl celý kamion splatit a že už toho cestování má dost a těší se do důchodu. A že se mu už vede celkem dobře. Dojeli jsme do Losin, on vběhl do obchodu u kostela a ptal se na kamaráda Miloše Jandu, protože si už přesně nepamatoval, kde bydlí. Tam se dozvěděl, že se pan Janda odstěhoval asi před dvěma roky. No katastrofa. Pepíčku, říká mi v slzách, co si jen počnu, ona tam na mě čeká!! (Mezitím jsme si totiž začali tykat a vykouřili spolu aspoň osm cigaret). Karlíku, neboj nějak to uděláme! A KOLIK ŽE TO TEDA POTŘEBUJEŠ? No abych to zkrátil: odjížděl autobusem zpátky do Polska, ke svému kamionu a postižené vnučce s mými třemi tisícemi v kapse. A já zase odjížděl do.... no tam, kam jsem jel, s pocitem, jak jsem zase pomohl potřebnýmu. V mojí kapse jsem měl opsané iniciály z jeho občanky: Karel Pitron, Hranice na Moravě, Pernštejnské Náměstí 1. Vždyť to říkám, férový chlap! Ukázal občanku, dal mi číslo mobilu, fotka na občance taky seděla... tak jakýpak pochybnosti... A v uších mi znělo: Pepíčku, ty poznáš, komus pomohl. Ve středu ti zabalím slivovičku, pravou moravskou, né abys ji vypil naráz a pošlu Ti ty tři tisíce zpět a víš co- pošlu ti čtyři. Né Karliku, vraťíš mi jen tři, nechci vydělávat na cizím neštěstí...Né Pepiku jak jsem řekl: pošlu čtyři! Poznáš komus pomohl.... A teď, když laskavý čtenář už opravdu větří, že je tady někdo blbec, zkusím položit otázku: Jestlipak víte, jakou adresu má radnice v Hranicích na Moravě? Že by náhodou, Pernštejnské náměstí 1 ? A kterýpak bezdomovec je tam zaregistrován? Že by Karlik? Ojojoj Pepiku, Pepiku.... V životě jsem nepotkal tak úžasného herce. Proč pro pána krále je tento umělec bezdomovcem? Proč nechodí na konkurzy do divadel? Balvíne, ty ani netušíš jací talenti pobíhají po republice. A pak že je kultura v krizi. Ani náhodou! Umění a kultura kvete a je v nebývalém rozmachu. Já bych v podstatě mohl říct, že je mi ctí, že jsem mohl za soukromé představení dát tomuto Herci honorář! Je vidět, že v naší republice to není vůbec špatný. Myslím si, že tak kulturní národ, jako jsme my, Češi těžko najdete.
Josef Pazourek
Jak se zbavit mrtvoly
Velmi se omlouvám za téma, ze kterého slabší povahy nebudou mít dobré zažívání, ale koneckonců ono to téma popravdě pro slabší povahy taky není. A vy otrlejší, kteří pokračujete ve čtení dál, mi odpusťte tu přímočarost. Myslím si však, že možná právě tím někomu z Vás pomohu v rozhodování. Četl jsem totiž ve starých novinách článek (když jsem si jimi vycpával mokré boty pro lepší vysušení) jak nějaký zhrzený milenec zabil svou přítelkyni a přivázal k ní traverzu a shodil ji do rybníku. Ona pak nějakým způsobem vyplavala, protože se to lano přetrhlo. Vrah byl usvědčen a uvězněn. Vzhledem k tomu, jaký je dnes svět a co vše zlého se děje, začal jsem přemýšlet, jak těžké to ti vrazi vlastně mají. A právě tato moje úvaha by se mohla také jmenovat: Proč raději nevraždit. Vzhledem k tomu, že k danému tématu nemám žádné osobní zkušenosti a ani nic takového do budoucna zatím neplánuji, veškeré moje úvahy jsou ryze teoretické a tudíž je možné a řekl bych i vysoce pravděpodobné, že to ti zabijáci mají ještě složitější než si myslím. Tak například takoví rozpouštěči, kteří používají barely s kyselinou. My když jsme měli na vysoké škole nějaké chemické předměty, museli jsme absolvovat natolik důkladné bezpečnostní školení, že když jsme měli vkročit do laboratoře, nikdo z nás nechtěl překročit práh jako první a všichni jsme měli zelenou barvu v tvářích. A teď si představte, jak zručný musí rozpouštěč být, s jskou váhou manipuluje a kolik kyseliny používá. Kdepak, nějaké pipety! Nechtěl bych být v jeho kůži. A to nemluvím o předcházející přípravě a finančních nákladech k tomu potřebných. Nebo ten nebožák v úvodu, musel například sehnat těžkou traverzu, přemístit nepozorovaně tělo k vodě a to se nemohl nějak moc flákat, když jsou takové vedra. Jaký omyl by udělal, kdyby ten rybník byl chovný! Už na podzim by byl odhalen, hned při výlovu. V takové situaci, kdy člověk spěchá a nenachází se v příliš velké psychycké pohodě, nemá moc možností si zjistit, který rybník v jeho okrese bude určen k výlovu. Nebo takoví zabijáci-zedníci. Ti co tělo zazdí. Představte si, kolik to dá práce, zazdít někoho třeba ve sklepě. Většinou se vraždí pro peníze, takže lze předpokládat, že takový vrah nebydlí v novostavbě. Spíš typuji, že bydlí s maminkou na vesnici, je svobodný a domek, který obývají mají po prarodičích a zasluhoval by už opravu. A to je ono, zde je zakopaný pes (nebo spíš v tomto případě zazděná mrtvola)! Takový zabiják je při následné rekonstrukci domu celý nervózní, křičí na dělníky dodavatelské firmy, peskuje je za každou maličkost a neustále je hlídá.... To jsou nervy! Za dobu co se rekonstruuje jeho dům, zestárne aspoň o 10 let. Můj známý má stavební firmu, a mohl by o těchto týpcích povídat! Ten jich zažil! Ovšem, ne každý co si nechá opravit dům a přitom podezřele hlídá pracovníky, je vrah. Pozor! To by nebylo dobré, takhle špatně smýšlet o lidech. On jenom vrahem může být, to jsem tím chtěl říct. Takže zbytečně nedráždit. Ať to probereme z jakkékoliv stránky, myslím si, že je snadnější, ba spíše mnohem, mnohem snažší nevraždit. Vy, kteří něco takového plánujete, nebo o tom uvažujete třeba ze zloby, věřte, že takové odpuštění místo pomsty je pocit, pro který stojí za to i umřít
