Josef Pazourek
Žiji v Brně ale jsem taktéž patriotem Jeseníků. Brno mám rád jako rodné město, v Jeseníkách mám své srdce a rád se s Vámi o jejich krásy podělím. Mimo to mě zajímá vše, co se kolem mě děje.
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1353x
Josef Pazourek
Divokým dolem k alpským pastvinám (cesta 3.)
Pro ty, kteří si chtějí dát do těla, mám v rukávu tuto nádhernou tůru. Uvidíte vodopády, vyhlídky, projdete územím překrásných horských luk, zhubnete (cesta je trochu náročnější) a načerpáte psychickou energii minimálně na další týden dopředu. Ale protože velká část cesty vede po hlavním jesenickém hřebeni, bylo by dobré si dopředu zjistit počasí. Mohlo by se totiž stát, že kvůli mlze se připravíte o nádherné výhledy....
Josef Pazourek
To jsem já! Chvostoskok z Velkého Kotle! (cesta 2.)
Říkejte mi jak chcete, ale já budu Vaším průvodcem! Jsem po latinsky Jesenikia Filiformis a jak moje jméno napovídá, jsem objevený zde, v Jeseníčkách! Nikde jinde mě vědci nepoznali , až tady, ve Velkém kotli! A to proto, že celé území Velkého kotle, je neuvěřitelně bohaté na přírodní podmínky, flóru a faunu. Území vzniklo působením ledovce a ve svých horních partiích je vystaveno až velehorskému klimatu i přesto, že je ve výšce jen něco málo pod 1400 m.n.m. Takže tak sebevědomě nabádá tento maličký chvostoskok (skákající malý hmyz) ke čtení provádějících tabulí po naučné stezce Velký Kotel. A je o čem číst? Stojí to za to vidět? Stojí! Já jsem vyšel po modré z Karlova pod Pradědem, podél řeky Moravice, která pramení právě ve Velkém Kotli a rozděluje Jeseníky na Moravskou a Slezskou část, kdysi byla hraniční řekou. V lese je spousta pramínků a studánek, takže když zapomenete vodu, nic se neděje, je kde pít a zdarma! Myslím že luxusní minerálky Evian by vyschly závistí nad tou chutí. Ovšem, zda je voda pitná, nikde nepíšou, což je na horách běžné. Stoupal jsem a stoupal, minul cedule s varováním, že se jedná o lavinové území kde je vstup zakázán a informace o tom jsem si uložil do hlavy pro zimní sezónu. Na začátku Velkého kotle mě příjemně překvapil přístřešek, který měl vyhlídkovou část s lavičkou, kde jste se mohli fantasticky kochat výhledem do celého Kotle. Poblíž vyhlídky jsem vzdal úctu obětem hor, které tam mají vzpomínkové kříže a pokračoval dál nahoru. Kdo má oči, nechť vidí, veškeré informace které ho navádí na co koukat, jsou na průvodních cedulích a chvostoskok provádět umí! Moc pěkná tůra pak končí nad Velkým Kotlem, kde jsem pokračoval po žluté zpátky do Karlova.//////// Popis cesty: Start Karlov pod Pradědem, modrá značka (naučná ztezka Velká Kotlina)- stále modrá-Velký Kotel nástup-modrá-Nad Velkým Kotlem. Délka trasy 7km, převýšení 650m, doba výstupu 1h45min. (Pozor, popis trasy nezahrnuje sestup zpátky, ten doporučuji zase pro změnu po žluté značce).////////// PS: Co se týče pití ze studánek: mám různé zkušenosti, jednou jsem pil v Krkonoších z potůčku, který jak jsem pak zjistil, tekl od Luční boudy a zřejmě do něj pouštěli odpad nebo do něj pouštěly odpad zvířátka, jelikož jsem pak dopadl velmi zle a nerad na to vzpomínám a nerad bych o tom psal, v takovém případě les velký komfort nenabízí! Na to pamatujte.
Josef Pazourek
Divadlo nad Vernířovicemi (cesta 1.)
Dole ve vesnici, bylo opravdu horko. Musel jsem si sundat tričko a používat jej jako ručník. Vernířovice byly zalité letním sluncem, uprostřed obce kostelík, hezké sudetské chalupy okolo působily s modrou oblohou poněkud kýčovitě, přesně tak, jak to mám rád. Stoupal jsem lesem po žluté značce až k Čertově stěně. To už nebylo po slunci ani památky a drobně pršelo, tím pověstným "zahradnickým deštíkem", kdy skoro neprší, ale vše je dokonale mokré. Užil jsem si vyhlídky a dole jsem slyšel zlověstné hučení zřejmě divokého potoku Merty, nebo jeho přítoků. Hučel tak silně, že jsem pojal podezření, že někde tam v údolí bude i vodopád. Žlutá značka mne vedla dál, nahoru lesem, který byl plný kapradí a vypadal dost pohádkově, jakoby ho snad vysázeli ochránci přírodní rezervace. Celá plocha mezi stromy byla zarostena krásným velikým kapradím, nic jiného tam nerostlo, bylo tedy jasné, že Merta se o vodu bát nemusí. Po dalším stoupání jsem se otočil dozadu, směrem k údolí a uviděl jsem fantastické přírodní divadlo. Herci byly hory, slunce, mraky a pára. Údolí se měnilo podle množství paprsků slunce a mraků, až se člověku tajil dech. Po představení, které trvalo jen pár minut, jsem dostoupal k Jelení studánce na hlavním Jesenickém hřebeni, kde jsem se ocitl už ve zcela jiné roční době. Mlha byla hustá tak, že by se dala krájet a ani bunda mě vůbec nestačila, jaká byla zima. Takže dámy v lodičkách a sandáloví turisti, které lze v jeseníkách v létě potkat: věřte mi, jeseníky jsou, ale opravdu jsou hory a na ty se vyplatí být vybaven! Na sandálovou vycházku můžete například do Dolomit, tam je slunce a teplo i ve výšce tři tisíce metrů nad mořem! ///////Popis cesty: Start Vernířovice - žlutá značka, Čertova stěna (1075m.n.m.) vyhlídka - žlutá značka, Jelení studánka (1307m.n.m.). Délka trasy 6 km, převýšení 780m, doba chůze cca 1h.40.min. (popis nezahrnuje sestup!) ///////
